Technika běhu
Optimální technika běhu je pro každého jiná, proto je nutno říci že ne všichni bychom se měli snažit napodobovat perfektně technicky běhající špičkové běžce.
Ve skutečnosti záleží na našich běžeckých cílech, zkušenostech a samozřejmě i kondici. podle toho rozličujeme dvě základní kategorie: jogging a běh.
Forma | Cíle | Převládající intenzita a rychlost | Naběhané kilometry za týden |
Jogging | Zákl. kondice, vitalita, zdraví, snížení váhy | Nízká | do 20 |
Běh | Rozvoj kondice, udržení a zvýšení výkonnosti | Střední a vyšší | 20 a výše |
Technika běhu není sama o sobě složitá. Vedle neznalosti její základní podoby je praktickým problémem spíše kontrola vlastní techniky a možnosti jejího zlepšení.
Jak nejlépe posoudit vlastní techniku běhu?
Dnes jiz existují organizace které nabízí služby kvalifikovaných trenérů. Tato varianta je určitě efektivní, ale taky finančně náročná. Většina z nás se ale při posuzování techniky běhu musí spoléhat na sebe. Dobré je také využít pozorovacích schopností druhé osoby.
Podceňování správné techniky běhu vede ke snížení jeho efektivity (běžec musí na stejné trati vydat mnohem více úsilí než uvolněně a správně technicky běžící partner). Další, a to snad ještě podstatnějším problémem, jsou negativní důsledky na pohybové ústrojí. Běžecká technika sice není náročná, na druhou stranu se mohou i malé nedostatky vzhledem k mnoha tisícům opakovaných kroků vymstít.
Popis jednotlivých fází u běhu
1.Okamžik, kdy se těžiště těla nachází nad středem došlapující nohy.Dochází k lehkému pokrčení stojného kolena, trup je v mírném předklonu, zadní noha se pohybuje směrem k hýždím, přičemž se dostává poměrně vysoko a následně se sbaluje pod trup.
2. dokončení odrazu:
Charakteristický je dokončený odrazový nápon ve všech 3 kloubech (kotník, koleno, kyčel). Koleno švihové nohy se aktivně dostává poměrně vysoko (stehno někdy i rovnoběžně se zemí). Trup je stále v mírném náklonu vpřed. Paže za trupem svírají úhel 90 stupňů, mezi pažemi a trupem je viditelná skulina.
3. letová fáze:
V tomto momentě se těžiště těla nachází v nejvyšším bodě. Vlivem delšího kroku trvá letová fáze mnohem déle než u joggingu. Bérec se začíná vykyvovat vpřed, běžec si aktivně „jde pro odraz“.
4. došlap:
Při prvním kontaktu nohy s podložkou se bérec nachází šikmo k zemi a více před trupem než u joggingu. V tomto okamžiku je velmi důležité mírné pokrčení kolena, které pomáhá tlumit náraz (nedaří se při příliš dlouhém kroku). Vlastní došlap probíhá přes patu, špička není příliš přitažená k bérci.
Popis jednotlivých fází u joggingu :
1. Okamžik, kdy se těžiště těla nachází nad středem došlapující nohy.Pro jogging je typické výraznější pokrčení stojného kolena a současně i větší vysazení pánve, což vede k „sezení“. I v tomto případě se trup dostává do mírného předklonu. Zanožená noha se dostává jen nízko nad zem.
2. dokončení odrazu: U joggingu nedochází k tak výraznému odrazovému náponu, což se projevuje pokrčeným kolenem, k úplnému propnutí nedochází ani v kyčli, méně se zapojují hýždě. V tomto momentě se chodidlo přední (švihové) nohy nachází jen těsně nad zemí a mírně před trupem. Švihové koleno se rozhodně nedostává tak vysoko a dopředu před trup jako u běhu, pasivnější je i zapojení bérce.
3. letová fáze: Nedochází k tak výraznému vertikálnímu pohybu těžiště těla (běžkyně tolik neskáče) a proto je letová fáze jen velmi krátká. Švihové koleno se dostává pouze mírně vpřed. Paže se ve všech fázích pohybují jen v o něco menším rozsahu než u běhu.
4. došlap: Probíhá prakticky pod trupem (téměř v momentu vertikály) přes patu a u velmi pomalého běhu i přes špičky s vyšším náklonem trupu vpřed. Vzhledem k poměrně malým nárazům v důsledku nízké rychlosti běhu nemusí mít ani tato varianta nutně negativní dopad na pohybové ústrojí.